Bez servisní sítě se robotizace nemusí vyplatit

Úspěšnost průmyslové robotizace se stále více měří i podle toho, co následuje po instalaci. Robot může projít vývojem, prodejem i uvedením do provozu, ale při poruše mimo dosah technického týmu výrobce se jeho přínos rychle mění v provozní problém.

Selhání snímače, akčního členu nebo řídicího systému někdy vyřeší vzdálená diagnostika. Jindy je nutná návštěva technika, výměna dílu a podrobná znalost konkrétní konfigurace. V logistice může taková prodleva narušit tok zboží; ve výrobě ovlivnit navazující operace. Stejný tlak existuje v komerčních kuchyních, kde dlouhé odstávky omezují poskytování služeb.

Servis musí růst společně s instalacemi

Provozovatelé skladů by proto neměli nákup a montáž považovat za konec projektu. Do hodnocení dodavatelů patří vzdálené sledování stavu, preventivní údržba, dostupnost náhradních dílů, školení servisních pracovníků a jasný postup eskalace. Důležitá je také schopnost pokrýt více provozů a regionů.

Nové požadavky mohou ovlivnit servisní smlouvy pro skladovou automatizaci. Smlouva by měla popsat reakční dobu, podmínky dodávek dílů i odpovědnost za softwarové, elektrické a mechanické závady. Bez těchto ustanovení se obtížně odhaduje skutečné riziko i celkové náklady robotického řešení.

Prostor pro více značek

Rozšiřování robotů může současně podpořit vznik nezávislých servisních sítí, které budou schopné pracovat s technologiemi několika výrobců. Pro zákazníky by to znamenalo širší přístup ke kvalifikované pomoci a menší závislost na omezeném počtu specialistů dodavatele.

Odborná diskuse o tom, kdo bude roboty opravovat v terénu, ukazuje širší změnu v oboru. Výkon při běžném provozu je pouze jedna část hodnoty. Druhou je rychlost obnovení provozu po poruše. Terénní servis se proto stává podmínkou pro bezpečné a ekonomické rozšiřování automatizace.

Tématu se věnuje také Robotics Tomorrow.